Rozhodli jsme se, že další informace o našem živoucím skotském snu budeme přidávat formou týdenních příspěvků.

S radostí Vám oznamujeme, že Karolína byla přijata na univerzitu, kterou si vysnila a tudíž za námi do Skotska odjet nehodlá.

Tak už je Květen. Tento měsíc dělám maturitu a tam se rozhodne, jestli můj odjezd bude komplikovat nepodařená maturita, nebo jestli mi maturita nebude dělat větší problémy. Nedávno jsem si uvědomil, že člověk myslí na maturitu a má z ní strach nebo alespoň přirozený respekt a docela zapomíná na to že za 44 dní již odlétá. No 44 dní je veliké číslo ale když se řekne 6 týdnů tak to už je o něčem jiném. Strach z možnosti, že bych neudělal maturitu mě žene dál. Nutí mě se učit více a více. Přiznávám, že mi učení nejde tak rychle jako některým lidem, ale průběžným vytrvalým učením lze také dosáhnout uspokojivých výsledků. Já jsem si například vypracoval učební plán a podle něj bezpodmínečně jedu. Například dokud se nenaučím co bylo naplánováno tak nejdu spát. Docela mne drží psychicky nad vodou zkoušení mých spolužáků. Může to znít divně, ale když učitel zkouší, představuji si co bych odpověděl já. Neříkám, že by to bylo za 1, ale za 3 bych to nejspíše dal. Zrovna tento týden byla z češtiny zkoušena spolužačka, která je jedna z těch lepších. Na otázku jak se rozděluje čeština nedokázala ani říci na spisovnou a nespisovnou. Díky těmto lidem si udržuji zdravou mysl. Představa, že by tyto skutečnosti uvedla i u maturity a přitom byla přesvědčena, že má šanci udělat maturitu. No, uznejte sami, že je to uklidňující. V tuto chvíli mám již učební plán rozepsaný až do maturity. Tedy spíše do konce svaťáku. Přesně do dnu maturity to rozepíši až budu vědět, kdy maturuji.

Dnes jsem si začal již vypracovávat seznam věcí, které si s sebou povezu. Zjistil jsem, že potřebuji více věcí než jsem si uvědomil. A naskytuje se další problém. Nevím jestli najdu doma nějaký batoh nebo kufr natolik veliký, že bych do něj umístil všechny potřebné věci. Vždy jsme totiž jeli na dovolenou s nějakými nejnutnějšími věcmi. Je jasné, že na letní dovolenou si člověk nevezme např. zimní boty. Ale já si neuvědomil jednu věc. A to tu, že já tam nejedu na nějakou dovolenou. Já se tam jedu přestěhovat na několik let. Poté bych chtěl zůstat v cizině. Jedině tam je práce. V mém kraji ani v republice nejsou pracovní místa na dobré úrovni, nebo v dobrém prostředí a nebo nejsou dobře finančně ohodnocena. Jediné místo, které připadá v úvahu je Praha. Takže, když si představíte, že bych vám oznámil, že se stěhujete za měsíc a vy byste si mohli vzít jen jeden kufr. Taky byste se dlouho rozmýšleli co si vzít, že? Samozřejmě, že tam jsou krámy a obchody a já s sebou budu mít dostatečné množství peněz. Ale já potřebuji prve sehnat práci. Proto abych ji sehnal musím mít National Insurance Number (pojišťení), bankovní účet a britskou sim kartu. Bez těchto věcí vás nikdo nezaměstná. Bylo by to dokonce nezákonné. A na vystavení těchto dokladů budu čekat tak 3 týdny, když to půjde bez problémů. Nyní uvažuji o bankách Lloyds a Royal bank of Scotland. A z mobilních operátorů vybírám mezi Virgin mobile a Vodafone. To uvidím až na místě. V prodejně si vezmu leták a posoudím oba. Ale musím si nejlépe druhý den po příletu zařídit tyto dokumenty. Mezitím budu 3 týdny chodit a poznávat nový svět. No, ale zase někteří říkali, že nějácí zaměstnavatelé zaměstnají zájemce o práci, pokud jim ti zájemci prokážou že mají zažádáno o National Insurance Number a bankovní účet. No, ale to se také bude muset vyřídit až na místě.

Poslední ze zpráv je celkem smutná. Od poslední schůzky s Karolínou jsem se s ní již nesešli. Není to z naší strany. My jsme jí nabízeli termíny schůzek a ona pořád nic a že nemůže a že se musí učit a den na to uveřejnila DRZE fotky na facebook.com z „hustý kalby s největšíma hardcore lidičkami.“

Z toho bych nejradši vykvet, rozsekal laptop, proskočil oknem,……

Pokud někdo nemá tolik slušnosti, aby řekl hele kluci nejste mi sympatičtí nebo lezete mi na nervy, nemá u mě šanci. Myslím, že já i Honza máme již zjištěných dost užitečných informací ohledně Skotska a jí to poskytovat rozhodně nebudem. Proč bych to měl poskytovat někomu kdo ke mne není ani upřímný. Třeba s Honzou si řekneme vždy vše na férovku. Třeba se kvůli tomu někdy pohádáme, protože se to tomu druhému nemusí líbit, ale vždy se poté úspěšně usmíříme. Tohohle si cením více než pofidérního rádoby vztahu s Karolínou.

Nevím kdy budu moct napsat další vzkaz. Je možné, že to bude až někdy před maturitou. V těchto dnech se již nic neděje nic zvláštního. Tyto dny bych hodnotil jako silně stereotypní. Škola, domů, učit, spát, škola, domů, učit, spát a pořád do kola. Jediné co se mění je můj psychický stav. Pořád více se nervuji. A neutichne to, dokud nebudu ve Skotsku ve svém bytě a nebudu mít práci. V tom momentě budu moct říct že jsem opravdu klidný.

Tak za pár dní máme odlet. No přesněji za 91. Postupně řešíme čím dál tím větší detaily a zapomínáme řešit to podstatné. A to, že pokud neuděláme maturitu, tak nikam neodjedeme. No každopádně zpět k těm detailům. V pátek 13. 3. 2009 jsem se byl s Honzou podívat v nově otevřeném obchodním centru Nisa. Našli jsme tam coffeeshop i Costa coffee, což je téměř to samé jako Starbucks, kde bysme rádi pracovali. Po ochutnávce v obou kavárnách mohu konstatovat: v coffeeshopu není káva špatná. Kapučíno bylo mléčné až smetanové chuti. Pro objektivní posouzení jsem si dal v Costa coffee také kapučíno. Zde chutnalo úplně jinak. I když to bylo pořád jen kapučíno, zde mělo takovou plnější chuť. Více po kávě. Zároveň tam bylo znát také mléko, ale ne tolik.

Kdyby byla možnost, prací v Costa coffee bych asi taky nepohrdl. Uvidíme, kde se nakonec uchytíme. Dostali jsme i nabídku jednoho ubytování v Aberdeenu. Ale něják se to mě ani Honzovi nezdá. Je to údajně nějáký kněz na misijní cestě v Nigérii, kde stráví prý dost času. To by ještě šlo, ale on chce, abychom mu poslali peníze za zálohu a on nám potom pošle klíče. Bytů bude ještě dost. Byla by blbost brát hned ten první a ještě za těchto podmínek.

Můžu jen říci, že do Scotlandu se tak nevýslovně těším. To snad ani napsat nejde jak moc. Zde v České republice mě to trochu nebaví. Na každém rohu vydím pozůstatky z komunismu. Např. dneska v autobuse do školy. Dvě důchodkyně se dohadovaly, proč ta mládež tolik kouří. Kdyby si radši koupili rejži a vepřovou konzervu a udělali si pořádný rizoto.Nic horšího než vepřová konzerva snad není. No jako kdybych měl napsat co vše mně na tomto národu vadí, byl by to asi dlouhý článek. Ale národ jako takový za nic nemůže. Je to z historie. Za komunismu byla taková nepsaná hesla, jako třeba: "Je jedno čím,ale hlavně ať si pořádně narveme pupky.“ Z toho taky plyne proč lidi raději kupují kávu mletou za 10,- balení z kterého pak udělají 20 „turků“ než aby šli jednou za čas do s-bux a dali si opravdu kvalitní kávu. A tak to je se vším. Proto se zde také podle mě drží tolik vietnamská menšina. Nikde jinde ve světě (nepočítám Slovensko, Polsko a podobné bídy) by neprodaly tričko ze stoprocentního polyesteru za 200,- zde v CZ jsou z nich lidi nadšeni. No prostě je to tu hrůza. Lidé v mém okolí by mohli tvrdit, že se chovám dost pohrdavě, ale mám k tomu své dost opodstatněné důvody. Nikomu neberu vlastenectví. Pokud někdo ztrácí čas vlastenectvím, proč ne? Prozatím budu muset končit zatím

Lukas Cihak

Opět jsem se sem po nějaký době dostal, a tak Vás musím seznámit s novinkami. Tou největší je, že máme novou kámošku, ke které jsme přišli s Honzou tou nejméně pravděpodobnou cestou.

Jednoho dne jsme měli ekonomiku, tuším, že to bylo ještě před Vánocemi. Po hodině učitelka říká: “Pojďte se mnou, kluci, do kabinetu." S vytřeštenýmia očima jsme se vydali na cestu. A tam to začalo: “Moje dcera je zhruba stejně stará jako vy. Přemýšlela, na jakou školu by šla a někde prý slyšela o Skotsku, tak sem se zeptala kolegyně angličtinářky, která toto má na starosti (ta samá, která to pomáhala zařídit nám) a ta mě odkázala na vás s tím, že o tom máte zjištěno spoustu informací.“ No ve zbytku rozhovoru nás jen požádala, jestli bysme ji nepůjčili brožuru pro mezinárodní studenty a nějáký podklady, což jsme neodmítli.

Zhruba v půlce ledna nám půjčené materiály vrátila s tím, že její dcera by chtěla na nás email, a tak jsme jí ho samozřejmě dali. Já i Honza jsme ji teda nadiktovali náš email. Pak se zase asi měsíc nic nedělo a poté přišel historicky první email od Karolíny, dcery ekonomikářky. Zde je originál dopisu:

Ahoj kluci,

tady Karolina ---------- (mamka mi dala vasi adresu - diky!). Jak uz vam nejspis rekla, jsem podminecne prijata ke studiu na Banff and Buchan College stejne jako vy. Muj obor je "HND Social sciences". To je duvod, proc bych vas rada kontaktovala :) Myslim, ze by bylo fajn vymenit si nejake blizsi info o skole, pripravy na zivot ve Skotsku atd.

Nevim, jake jsou vase plany, co se tyce pristiho roku...ja budu delat zkousky i tady u nas, ale protoze se hlasim na obor, kde je velice nizka uspesnost, beru Skotsko jako vybornou prilezitost a vyzvu pro pripad, ze bych se nedostala na skolu, kterou bych chtela u nas, a nemela bych pak jinou moznost volby.

Mejte se hezky, urcite ted mame krome studia v zaharnici spolecne tema - blizici se maturitu :)

S pozdravem,

Karolina

Já ani Honza jsme dlouho nečekali. Ihned jsme ji odepsali a dohodli schůzku. Jenže když se ta schůzka blížila, tak nám postupně rostly obavy, jestli ji poznáme, jaká bude a tak. Sice sem s ní chodil do tanečních ale znáte to. Je tam 50 párů a takových nových lidí, že vůbec nevím, která z nich to byla.

No nastala hodina H. Už jsme na cestě k ní. Schůzka byla domluvenado kavárny na Střelnici. Je tam nový kulturní dům a právě ho otevírali. Já ani Honza jsme tam nikdy nebyli, a tak jsme byli zvědaví i na tohle. Už jsme před Střelnicí. Sedí tam jen jedna dívka a tak jsme se okamžitě poznali. Ona si dala kávu a poté sklenici bílého vína, Honza espreso a poté sklenici bílého vína, no a já jsem si dal prve půl litru piva a pak sklenici Jim Beam. Hned od první chvíle jsem si padli do oka. Ona je úžasná, je velice sympatická, milá, společenská, komunikativní, a tak dále. Řekl bych, že jsme si docela podobní. No každopádně jsem se dohodli, že pokud uděláme maturitu, tak odletíme a budeme bydlet spolu. De facto, ona by prý přiletěla až v červenci, zatímco my bysme chtěli přiletět spíše v červnu. Hned jsme se s Karličkou dohodli na další schůzce 3. 3. 2009 opět na Střelnici. Našim „dokonalým“ spolužákům jsme samozřejmě nic neřekli, protože by to celý převrátili.Když se nás ptají kam chceme, tak říkáme, že nevíme a že možná půjdeme na nějakou dobu do ciziny a tak. No zkrátka je to takhle lepší pro všechny. My máme klid a oni nezávidí. Nevěřím tomu, že by to všem bylo ukradený. Podle mého názoru by minimálně polovina spolužáků nám to dávala sežrat a ta druhá by nám taky záviděla, ale nechávala si to pro sebe. V každém případě by s námi všichni nemluvili. Ne, že by to teď bylo jinak, ale přece jenom nevědomost je sladká.

No a ta druhá zpráva je ta, že jsme si s Honzou koupili letenky. Odlítáme 15.6. v 11:20. Bylo to poprvé co takhle přes internet objednávám letenky. Nakonec to šlo v pohodě. Vše proběhlo v klidu. A je také velice pravděpodobné, že se zde objeví vzkazy i od Karly.

Takže SKOTSKO těš se, 15.6. PŘILÉTÁME……..

Jo je to tak, sice jsme s Honzou přijatí, ale to je jen polovina úspěchu. Druhá je maturita. A vzhledem k brzkému termínu nástupu nepřipadá v úvahu ani druhé kolo. Prostě buď na poprvé, nebo nic. Když si člověk představí, že celý jeho budoucí život záleží na jednom jediném dni, že to, jestli odjede do ciziny za úspěšnou kariérou nebo ‚skejsne‘ tady ČR, záleží na pouhém dni.