Tak už je Květen. Tento měsíc dělám maturitu a tam se rozhodne, jestli můj odjezd bude komplikovat nepodařená maturita, nebo jestli mi maturita nebude dělat větší problémy. Nedávno jsem si uvědomil, že člověk myslí na maturitu a má z ní strach nebo alespoň přirozený respekt a docela zapomíná na to že za 44 dní již odlétá. No 44 dní je veliké číslo ale když se řekne 6 týdnů tak to už je o něčem jiném. Strach z možnosti, že bych neudělal maturitu mě žene dál. Nutí mě se učit více a více. Přiznávám, že mi učení nejde tak rychle jako některým lidem, ale průběžným vytrvalým učením lze také dosáhnout uspokojivých výsledků. Já jsem si například vypracoval učební plán a podle něj bezpodmínečně jedu. Například dokud se nenaučím co bylo naplánováno tak nejdu spát. Docela mne drží psychicky nad vodou zkoušení mých spolužáků. Může to znít divně, ale když učitel zkouší, představuji si co bych odpověděl já. Neříkám, že by to bylo za 1, ale za 3 bych to nejspíše dal. Zrovna tento týden byla z češtiny zkoušena spolužačka, která je jedna z těch lepších. Na otázku jak se rozděluje čeština nedokázala ani říci na spisovnou a nespisovnou. Díky těmto lidem si udržuji zdravou mysl. Představa, že by tyto skutečnosti uvedla i u maturity a přitom byla přesvědčena, že má šanci udělat maturitu. No, uznejte sami, že je to uklidňující. V tuto chvíli mám již učební plán rozepsaný až do maturity. Tedy spíše do konce svaťáku. Přesně do dnu maturity to rozepíši až budu vědět, kdy maturuji.

Dnes jsem si začal již vypracovávat seznam věcí, které si s sebou povezu. Zjistil jsem, že potřebuji více věcí než jsem si uvědomil. A naskytuje se další problém. Nevím jestli najdu doma nějaký batoh nebo kufr natolik veliký, že bych do něj umístil všechny potřebné věci. Vždy jsme totiž jeli na dovolenou s nějakými nejnutnějšími věcmi. Je jasné, že na letní dovolenou si člověk nevezme např. zimní boty. Ale já si neuvědomil jednu věc. A to tu, že já tam nejedu na nějakou dovolenou. Já se tam jedu přestěhovat na několik let. Poté bych chtěl zůstat v cizině. Jedině tam je práce. V mém kraji ani v republice nejsou pracovní místa na dobré úrovni, nebo v dobrém prostředí a nebo nejsou dobře finančně ohodnocena. Jediné místo, které připadá v úvahu je Praha. Takže, když si představíte, že bych vám oznámil, že se stěhujete za měsíc a vy byste si mohli vzít jen jeden kufr. Taky byste se dlouho rozmýšleli co si vzít, že? Samozřejmě, že tam jsou krámy a obchody a já s sebou budu mít dostatečné množství peněz. Ale já potřebuji prve sehnat práci. Proto abych ji sehnal musím mít National Insurance Number (pojišťení), bankovní účet a britskou sim kartu. Bez těchto věcí vás nikdo nezaměstná. Bylo by to dokonce nezákonné. A na vystavení těchto dokladů budu čekat tak 3 týdny, když to půjde bez problémů. Nyní uvažuji o bankách Lloyds a Royal bank of Scotland. A z mobilních operátorů vybírám mezi Virgin mobile a Vodafone. To uvidím až na místě. V prodejně si vezmu leták a posoudím oba. Ale musím si nejlépe druhý den po příletu zařídit tyto dokumenty. Mezitím budu 3 týdny chodit a poznávat nový svět. No, ale zase někteří říkali, že nějácí zaměstnavatelé zaměstnají zájemce o práci, pokud jim ti zájemci prokážou že mají zažádáno o National Insurance Number a bankovní účet. No, ale to se také bude muset vyřídit až na místě.

Poslední ze zpráv je celkem smutná. Od poslední schůzky s Karolínou jsem se s ní již nesešli. Není to z naší strany. My jsme jí nabízeli termíny schůzek a ona pořád nic a že nemůže a že se musí učit a den na to uveřejnila DRZE fotky na facebook.com z „hustý kalby s největšíma hardcore lidičkami.“

Z toho bych nejradši vykvet, rozsekal laptop, proskočil oknem,……

Pokud někdo nemá tolik slušnosti, aby řekl hele kluci nejste mi sympatičtí nebo lezete mi na nervy, nemá u mě šanci. Myslím, že já i Honza máme již zjištěných dost užitečných informací ohledně Skotska a jí to poskytovat rozhodně nebudem. Proč bych to měl poskytovat někomu kdo ke mne není ani upřímný. Třeba s Honzou si řekneme vždy vše na férovku. Třeba se kvůli tomu někdy pohádáme, protože se to tomu druhému nemusí líbit, ale vždy se poté úspěšně usmíříme. Tohohle si cením více než pofidérního rádoby vztahu s Karolínou.

Nevím kdy budu moct napsat další vzkaz. Je možné, že to bude až někdy před maturitou. V těchto dnech se již nic neděje nic zvláštního. Tyto dny bych hodnotil jako silně stereotypní. Škola, domů, učit, spát, škola, domů, učit, spát a pořád do kola. Jediné co se mění je můj psychický stav. Pořád více se nervuji. A neutichne to, dokud nebudu ve Skotsku ve svém bytě a nebudu mít práci. V tom momentě budu moct říct že jsem opravdu klidný.