2. ledna 2009
Jo je to tak, sice jsme s Honzou přijatí, ale to je jen polovina úspěchu. Druhá je maturita. A vzhledem k brzkému termínu nástupu nepřipadá v úvahu ani druhé kolo. Prostě buď na poprvé, nebo nic. Když si člověk představí, že celý jeho budoucí život záleží na jednom jediném dni, že to, jestli odjede do ciziny za úspěšnou kariérou nebo ‚skejsne‘ tady ČR, záleží na pouhém dni.
Mí spolužáci mají strach jestli udělají maturitu. Jenže oni třeba nejdou na VŠ ani do ČR natož do ciziny a když náhodou neuspějí, tak prostě jen o prázkách párkrát mrknou na učení a v září si to dají znovu. Ale my ne, my to musíme dát na poprvé a nekompromisně. A ani angličtinu ne za 4, ale nehůř za 3. NE že bychom na tu 3 neměli, myslím si že jo, ale připočtěte si ty nervy a pocit odpovědnosti, který leží v tom jediném dni, v tom jediném okamžiku, k tomu řečí spolužáků, kteří třeba o maturitním týdnu již maturovali a dostali za 5 a říkají jak je to těžký. NO je to prostě ohromná směsice pocitů. Snad se s tím nějak vypořádáme. I učitelé se rozdělili na 2 tábory - jedni říkají, že to dáme a druzí, že se uvidí, protože maturita je prý nevýslovně těžká.
Snad to dopadne dobře. Zatím máme ještě čas a musíme se připravit na tu maturitu abychom nenechali nic náhodě a co nejlépe se připravili.